Centrální a periferní krevní tlak a jejich ovlivnění léčbou


Central and peripheral blo od pressure and their control by tre atment

Blo od pressure (BP) me asured the normal way from the brachi al artery differs from central BP in the aorta due to different characteristics of the blo od vessel wall and the size of the reflected pressure wave. Central BP can be estimated non‑invasively using pulse wave analysis. Central BP is a better predictor of cardi ovascular events than peripheral BP, especi ally in pati ents with renal insuffici ency, advanced coronary atherosclerosis etc. Different antihypertensive drugs have different effects: beta blockers have less influence on central BP than on peripheral BP, while the influence of ACE inhibitors and probably also sartans on central Bp is gre ater. Central BP is the potenti al future therape utic objective.

Key words:
central blo od pressure –  vascular rigidity –  reflected pressure wave –  pulse wave analysis –  antihypertensive tre atment


Autoři: J. Filipovský
Vyšlo v časopise: Kardiol Rev Int Med 2008, 10(4): 147-151

Souhrn

Krevní tlak (TK) měřený běžným způsobem na pažní tepně se liší od centrálního TK v aortě, což je dáno rozdílnými vlastnostmi cévní stěny a velikostí odražené tlakové vlny. Centrální TK můžeme odhadno ut neinvazivně pomocí analýzy pulzové vlny. Je lepším prediktorem kardi ovaskulárních příhod než periferní TK, zvláště u nemocných s renální insufici encí, s pokročilo u koronární aterosklerózo u a dalších. Antihypertenzní léky mají rozdílné účinky: betablokátory ovlivňují centrální TK méně než periferní, zatímco ACE inhibitory a pravděpodobně sartany mají naopak větší vliv. Centrální TK je potenci álním terape utickým cílem v budo ucnosti.

Klíčová slova:
centrální krevní tlak –  tepenná tuhost –  odražená tlaková vlna –  analýza pulzové vlny –  antihypertenzní léčba

Fyzi ologický pohled na centrální a periferní krevní tlak

V běžné klinické praxi měříme krevní tlak (TK) na paži, tj. v periferní tepně muskulárního typu. Tento krevní tlak může být rozdílný od TK v centrálním řečišti, jež tvoří tepny elastického typu. Přitom lze předpokládat, že centrální TK je významnější pro vznik kardi ovaskulárních příhod, protože srdce je vystaveno právě tlaku v aortě a ten je nejpřesnějším parametrem dotížení levé srdeční komory.

Je známo, že tlaková amplituda (= pulzní tlak) a systolický TK se směrem od centrálního do periferního řečiště zvyšují. Jde o tzv. amplifikaci TK (obr. 1). Tento jev je výrazný u mladých jedinců a s věkem se zmenšuje, nad 65 let má tedy většina osob TK v centrálním a periferním řečišti podobný [1]. Existují však individu ální odchylky a míru amplifikace TK nelze přesně předpovědět po uze podle věku. Příčiny toho, proč u mladých jedinců je centrální TK nižší nežli periferní, jso u v zásadě dvě. První z nich je pružnost stěny centrálních tepen. Stěna obsahuje elastin ve větší míře než tuhý kolagen a jen minimum hladké svaloviny. Při vypuzení krve během systoly se stěna aorty roztahuje, uplatňuje se nárazníková funkce a vzestup systolického TK v centrálním řečišti není tak výrazný jako u staršího jedince, kde pružníková funkce selhává. Druhým důvodem je výskyt odražené tlakové vlny. Primární tlaková vlna vznikající při kontrakci levé komory se na periferii odráží a šíří se tepenným řečištěm zpět k srdci. Místy odrazu jso u všechna větvení tepenného řečiště (dochází tedy k mnohotným odrazům), přičemž za hlavní místa odrazu jso u pokládána větvení drobných tepen na arteri oly. Tepové vlny se šíří velmi rychle (rychlost dosahuje v závislosti na cévní rigiditě 5– 20 m/ s) a odražená vlna interferuje s primární. Odražená pulzová vlna spadá u mladých jedinců do pozdní systoly a v tomto případě nenavyšuje systolický TK ani v periferním ani v centrálním řečišti (obr. 2a). S věkem se odražená vlna postupně stěhuje do časnější fáze systoly; u starších jedinců se často sumuje s primární tlakovo u vlno u, čímž navyšuje systolický TK v centrálním řečišti, zatímco systolický TK v periferním řečišti nebývá navýšen (obr. 2b). Důvody, proč ve stáří je odražená vlna vyšší, jso u komplexní:

  • a) rychlost šíření tlakové vlny, zvláště po centrálních tepnách, se s věkem zvyšuje, a proto návrat vln je časnější,
  • b) rychlost šíření po aortě, která je v mladém věku zhruba poloviční oproti rychlosti na velkých tepnách muskulárního typu, se s věkem přibližuje rychlosti na těchto muskulárních tepnách na horních i dolních končetinách, proto je odraz vln v celém těle synchronní,
  • c) v důsledku morfologických změn periferního řečiště s věkem se hlavní místa odrazu přeso uvají více proximálně.

Tlakové vlny registrované ve velkých tepnách u různě starých jedinců. U nejmladšího jedince se zvyšuje amplituda tlakové vlny přibližně o 60 % během postupu po tepenném řečišti. U nejstaršího jedince není prakticky žádná amplifikace TK.
Obr. 1. Tlakové vlny registrované ve velkých tepnách u různě starých jedinců. U nejmladšího jedince se zvyšuje amplituda tlakové vlny přibližně o 60 % během postupu po tepenném řečišti. U nejstaršího jedince není prakticky žádná amplifikace TK.

Typický tvar tlakové vlny u mladého ( obr. 2a) a staršího jedince ( obr. 2b). Grafy nalevo znázorňují tvar vlny v řečišti radiální tepny, napravo v centrálním řečišti (v aortě). U mladého jedince je druhotná vlna nízká (její vrchol je označen na ose X číslem 2) a nezvyšuje pulzní tlak ani v periferním ani v centrálním řečišti. Jedná se o křivky 22letého muže, brachiální TK je 127/ 79 mmHg, odhadnutý centrální TK 107/ 80 mmHg, vrchol odražené vlny v centrálním řečišti je o 2 mmHg pod úrovní primární tlakové vlny. U staršího jedince může odražená vlna mírně navyšovat pulzní tlak v periferním řečišti, ale k mohutnému navýšení dochází především v centrálním řečišti. Na obrázku 2b jso u křivky 78leté ženy, brachiální TK je 188/ 98 mmHg, centrální TK 182/ 99 mmHg, odražená vlna navyšuje centrální pulzní TK o 32 mmHg. Vlastní pozorování.
Obr. 2. Typický tvar tlakové vlny u mladého ( obr. 2a) a staršího jedince ( obr. 2b). Grafy nalevo znázorňují tvar vlny v řečišti radiální tepny, napravo v centrálním řečišti (v aortě). U mladého jedince je druhotná vlna nízká (její vrchol je označen na ose X číslem 2) a nezvyšuje pulzní tlak ani v periferním ani v centrálním řečišti. Jedná se o křivky 22letého muže, brachiální TK je 127/ 79 mmHg, odhadnutý centrální TK 107/ 80 mmHg, vrchol odražené vlny v centrálním řečišti je o 2 mmHg pod úrovní primární tlakové vlny. U staršího jedince může odražená vlna mírně navyšovat pulzní tlak v periferním řečišti, ale k mohutnému navýšení dochází především v centrálním řečišti. Na obrázku 2b jso u křivky 78leté ženy, brachiální TK je 188/ 98 mmHg, centrální TK 182/ 99 mmHg, odražená vlna navyšuje centrální pulzní TK o 32 mmHg. Vlastní pozorování.

Vysoká odražená tlaková vlna je hlavním důvodem, proč centrální systolický TK u starších jedinců je prakticky stejný jako periferní TK, tj. amplifikace TK je u nich nízká nebo nulová.

Metody měření centrálního krevního tlaku

Odhad centrálního TK můžeme provádět na základě tzv. analýzy pulzové vlny. Lze ji provádět neinvazivně při registraci přesného tvaru tlakových vln (např. přístrojem SphygmoCor firmy AtCor Medical Ltd.), přičemž báze tlakové křivky odpovídá di astolickému TK a vrchol systolickému TK. Při analýze pulzové vlny je zobrazena odražená vlna (obr. 2) a hlavním parametrem je index odrazu (tzv. a ugmentati on index), který je většino u definován jako poměr pulzních tlaků v místě odražené vlny a v místě primární vlny. Měření má výborno u reprodukovatelnost a index odrazu je velmi stabilním parametrem [2]. Nejsnazší je registrace radi ální pulzové vlny, druho u, technicky náročnější možností je registrace vlny na karotidě. Nejvýznamnější je tvar tlakové vlny v aortě, protože charakterizuje tlakovo u zátěž pro levo u srdeční komoru. Tvar vlny měřený na karotidě je velmi podobný tvaru vlny v aortě, a proto je brán v úvahu jako tvar tlakové vlny v centrálním řečišti. Naproti tomu tvar vlny na radi ální tepně je zcela odlišný (jedná se o tepnu muskulárního typu) a při tomto měření se po užívá matematická transformace k získání tvaru vlny v aortě. Tato metoda byla validizována oproti invazivním měřením tlakové křivky v centrálním řečišti a většina a utorů ji považuje za dostatečně přesno u.

Centrální krevní tlak a kardi ovaskulární prognóza

Stanovení TK běžným měřením na pažní tepně tedy ne odráží dostatečně přesně aortální tlak, zvláště systolický a pulzní, kvůli fenoménu amplifikace, jehož míru u daného jedince neznáme. Z toho vyplývá, že po užití brachi álního TK má omezeno u hodnotu, protože pro stanovení rizika kardi ovaskulárních příhod odehrávajících se v centrálním řečišti je nejvýznamnější aortální tlak.

V so učasné době existuje několik prací prokazujících, že centrální TK je spojen s rizikem kardi ovaskulárních příhod a přináší přesnější prognosticko u informaci oproti hodnotě TK měřeného na brachi ální tepně; totéž platí o velikosti odražené tlakové vlny jako hlavní determinantě rozdílu mezi centrálním a periferním systolickým TK [3]. Tyto práce jso u shrnuty v tab. 1.

Tab. 1. Práce studující prognostický význam centrálního krevního tlaku a odrazu tlakových vln.
Práce studující prognostický význam centrálního krevního tlaku a odrazu tlakových vln.

London et al [4] ukázali jako první, že index odrazu měřený na karotidě předpovídá kardi ovaskulární riziko u nemocných s pokročilým ledvinným selháním. Za průměrno u dobu sledování 52 měsíců zemřelo 70 ze 180 sledovaných nemocných, z toho 40 na kardi ovaskulární příhodu. Nezávislými prediktory celkové i kardi ovaskulární mortality byly věk, index odrazu, aortální propagace pulzové vlny, nízký di astolický TK na začátku sledování a již existující kardi ovaskulární onemocnění. Další prognostická data byla získána u nemocných s koronární aterosklerózo u podstupujících koronarografické vyšetření a také v rozsáhlé studii provedené v obecné populaci.

Vliv léčby na centrální krevní tlak

Existuje mnoho léčebných postupů, při nichž dochází ke zlepšení tepenných vlastností a tím ke snížení centrálního TK [5]. Patří sem řada režimových opatření, která jso u prospěšná pro kardi ovaskulární systém obecně a která vedo u také ke snížení tepenné rigidity (tab. 2). Protože však většina nemocných není ochotna radikálně změnit životní styl, je praktický význam těchto opatření malý. Tab. 3 shrnuje všechny farmakologické látky, po nichž se zlepšily tepenné parametry v různých studi ích. Typicky se tak děje po antihypertenzivech; zde je však nutno si uvědomit, že tuhost tepny je závislá na aktu álním TK, při němž probíhá měření. Protože při podání antihypertenziva klesá TK, nejedná se vždy o nezávislý vliv léku na tepenné vlastnosti. K nejvýraznějšímu snížení centrálního TK oproti perifernímu TK dochází po nitrátech. Tyto látky navozují rychlo u dilataci periferního řečiště a tím snižují odraz tlakových vln. Účinek těchto látek je však krátkodobý, a proto praktický význam tohoto jevu se zdá být malý.

Tab. 2. Režimová opatření spojená se zlepšením tepenných vlastností.
Režimová opatření spojená se zlepšením tepenných vlastností.

Tab. 3. Farmakologická léčba, při níž dochází ke snížení tepenné tuhosti a/nebo snížení centrálního krevního tlaku.
Farmakologická léčba, při níž dochází ke snížení tepenné tuhosti a/nebo snížení centrálního krevního tlaku.

První prací, která srovnala účinky jednotlivých základních antihypertenziv na periferní a centrální TK, byla studi e Morgana et al [6]. Autoři podávali skupině 32 hypertoniků v pěti čtyřtýdenních intervalech postupně betablokátor, ACE inhibitor, dihydropyridin, thi azidové di uretikum a placebo; pořadí těchto látek bylo náhodné. Hemodynamické parametry byly stanoveny pomocí přístroje SphygmoCor na konci každého období. Obr. 3 ukazuje pokles systolického a pulzního TK po jednotlivých lécích ve srovnání s placebem. Podávání dihydropyridinového blokátoru vápníku a di uretika vedlo k obdobnému poklesu periferních a centrálních parametrů. Betablokátor snížil významně méně centrální pulzní TK ve srovnání s periferním. Naproti tomu ACE inhibitor způsobil významně větší pokles centrálního aortálního TK, a to jak systolického, tak pulzního.

Vliv základních antihypertenziv na periferní a centrální krevní tlak [6]. Je znázorněn pokles systolického TK (horní graf) a pulzního TK (dolní graf). A – krevní tlak odhadnutý v aortě. B – krevní tlak měřený na brachiální tepně.
Obr. 3. Vliv základních antihypertenziv na periferní a centrální krevní tlak [6]. Je znázorněn pokles systolického TK (horní graf) a pulzního TK (dolní graf). A – krevní tlak odhadnutý v aortě. B – krevní tlak měřený na brachiální tepně.

Studi e REASON [7] ukázala, že ACE inhibitor v kombinaci s diuretikem je účinný při ovlivnění centrálního TK. Byla provedena u 471 nekomplikovaných hypertoniků se vstupním systolickým TK mezi 160 a 210 mmHg a di astolickým TK mezi 95 a 110 mmHg. Jedinci dostali náhodně přiřazeno u léčbu buď fixní kombinací perindoprilem 2 mg a indapamidem 0,625 mg, nebo atenololem 50 mg; podle potřeby byla dávka léků zdvojnásobena. Sledování trvalo jeden rok. Kromě běžných měření TK na pažní tepně byly sledovány hemodynamické parametry na krkavici pomocí aplanační tonometri e. Na obr. 4 jso u ukázány hlavní výsledky. Di astolický TK byl snížen v podobné míře u obo u skupin, ale systolický TK poklesl více při kombinaci ACE inhibitoru a di uretika. Rozdíl mezi oběma skupinami byl ještě výraznější při měření centrálního (karotického) systolického a pulzního TK.

Ovlivnění krevního tlaku kombinací ACE inhibitoru a diuretika (Per/ Ind) ve srovnání s atenololem: studie REASON [volně podle 7]. BP (Blood Pressure) – krevní tlak; B– SBP – brachiální systolický TK; C– SBP – systolický TK měřený na karotidě; B– PP – brachiální pulzní TK; C– PP – karotický pulzní TK; DBP – diastolický TK.
Obr. 4. Ovlivnění krevního tlaku kombinací ACE inhibitoru a diuretika (Per/ Ind) ve srovnání s atenololem: studie REASON [volně podle 7]. BP (Blood Pressure) – krevní tlak; B– SBP – brachiální systolický TK; C– SBP – systolický TK měřený na karotidě; B– PP – brachiální pulzní TK; C– PP – karotický pulzní TK; DBP – diastolický TK.

Největší a dosud nejvýznamnější studi í srovnávající vliv různých antihypertenziv na centrální TK je CAFE –  Conduit Artery Functi on Evalu ati on Study [8]. Vznikla jako podstudi e velké studi e ASCOT. Ta byla zaměřena na antihypertenzní léčbu hypertoniků s vysokým rizikem, tj. takových, kteří měli kromě vysokého TK ještě alespoň tři další rizikové faktory. Jedinci byli randomizováni buď na léčbu atenololem, event. thi azidovým di uretikem jako lékem druhé volby, nebo na léčbu amlodipinem, event. perindoprilem, přičemž kombinační léčbu mělo 85 % nemocných. Studi e ASCOT ukázala, že léčba dihydropyridinem + ACE inhibitorem vedla k většímu snížení rizika srdečních i mozkových příhod v průběhu čtyřletého sledování, a to přesto, že TK byl snížen obdobným způsobem při obo u léčebných režimech. V podstudii CAFE byl odhadován centrální TK metodo u analýzy pulzové vlny u skupiny čítající více než 2 000 nemocných. Kombinace dihydropyridinu a ACE inhibitoru výrazněji snížila centrální systolický TK než referenční léčba atenololem + thi azidovým di uretikem (obr. 5). Tento výsledek je jedním z možných vysvětlení, proč je kombinace novějších antihypertenziv účinnější ve snížení výskytu kardi ovaskulárních příhod u vysokorizikových hypertoniků.

Studie CAFE: srovnání kombinační léčby dihydropyridinem + ACE inhibitorem (přerušovaná čára) s léčbou atenololem + diuretikem (plná čára): vliv na periferní systolický TK (horní křivky) a centrální systolický TK (dolní křivky) [8].
Obr. 5. Studie CAFE: srovnání kombinační léčby dihydropyridinem + ACE inhibitorem (přerušovaná čára) s léčbou atenololem + diuretikem (plná čára): vliv na periferní systolický TK (horní křivky) a centrální systolický TK (dolní křivky) [8].

Závěr

Lze shrno ut, že centrální TK je přesnějším parametrem pro stratifikaci kardi ovaskulárního rizika nemocných oproti perifernímu TK. Ně­kte­ré léky mají silnější vliv na centrální nežli periferní TK. Ze základních antihypertenziv je nejvíce dat o příznivém působení ACE inhibitorů. Blokátory receptorů pro angi otenzin II mají pravděpodobně podobný účinek, ale existuje málo důkazů. Část účinku blokátorů renin‑angi otenzinového systému na tepenné vlastnosti je vysvětlena příznivým působením na metabolizmus vaziva. Zmenšení produkce angi otenzinu II vede nejen k zablokování jeho presorického účinku, ale také k zabránění jeho trofického vlivu na hladké svalstvo cévní stěny a na produkci vazivových vláken. Tento efekt se projeví především tehdy, jestliže organizmus není vystaven excesivnímu přívodu sodíku. Proto se z tohoto pohledu jeví jako velmi výhodná kombinace blokátoru renin‑angi otenzinového systému s di uretikem, které zlepší sodíkovo u bilanci. Centrální TK, zvláště systolický a pulzní TK, je potenci álním terape utickým cílem v budo ucnosti a jeho ovlivnění může znamenat účinnější prevenci kardi ovaskulárních příhod.

Doručeno do redakce 26. 8. 2008

Přijato k otištění po recenzi 27. 10. 2008

prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

II. interní klinika LF a FN Plzeň

filipovsky@fnplzen.cz


Zdroje

1. Filipovský J. Tepenný systém při hypertenzi. In: Widimský J et al (eds). Hypertenze. 3. vyd. Praha: Triton 2008: 158– 180.

2. Filipovský J, Svobodová V, Pecen L. Reproducibility of radi al pulse wave analysis in he althy subjects. J Hypertens 2000; 18: 1033– 1040.

3. Filipovský J. Predictive value of central blo od pressure and arteri al stiffness for cardi ovascular events. In: La urent S et al (eds). Central blo od pressure. Paris: Elsevi er 2008: 61– 67.

4. London GM, Blacher J, Panni er B et al. Arteri al wave reflecti ons and survival in end‑stage renal failure. Hypertensi on 2001; 38: 434– 438.

5. La urent S, Cockcroft J, Van Bortel L et al. Abridged versi on of the expert consensus document on arteri al stiffness. Artery Rese arch 2007; 1: 2– 12.

6. Morgan T, La uri J, Bertram D, Anderson A. Effect of different antihypertensive drug classes on central aortic pressure. Am J Hypertens 2004; 17: 118– 123.

7. London GM, Asmar RG, O’Ro urke MF et al. Mechanism(s) of selective systolic blo od pressure reducti on after a low‑dose combinati on of perindopril/ indapamide in hypertensive subjects: comparison with atenolol. J Am Coll Cardi ol 2004; 43: 92– 99.

8. Willi ams B, Lacy PS, Thom SM et al. Differenti al impact of blo od pressure‑lowering drugs on central aortic pressure and clinical o utcomes: principal results of the Conduit Artery Functi on Evalu ati on (CAFE) Study. Circulati on 2006; 113: 1213– 25.

Štítky
Dětská kardiologie Kardiochirurgie Kardiologie
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se