Vzpomínka na prof. Miloše Štejfu

Se jménem prof. Štejfy jsem se poprvé setkal při přípravě na kardiologickou atestaci v roce 1971. Vyšla tehdy jeho pravděpodobně první monografie Angina pectoris. Mám ji dodnes a je v mnoha ohledech stále platná. V 80. letech 20. století jsme byli oba členové výboru České kardiologické společnosti, měli jsme k sobě blízko nejen proto, že jsme byli oba „Brňáci“, prof. Štejfa byl velmi vstřícný k mladším kolegům, nikdy se nevyvyšoval. V podobném stylu probíhala také spolupráce v redakční radě Kardiologické revue, ve které byl dlouhá léta vedoucím redaktorem. Velmi jsem uznával skutečnost, že ačkoli byl synem vysokoškolského profesora, bylo možné o něm říci s klasikem: „Je sláva otců krásný šperk pro syny, však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám.“ Vždy budu na Miloše, na vynikajícího lékaře i člověka, moc hezky vzpomínat.

Michal Fejfuša